Dobré knihy jsou jako film. Sotva se začtete, naskočíte jakoby nic na pohyblivý pás událostí a před očima se vám sama začne odvíjet krajina, věci, lidé. K takovým knihám patří i "Dědictví v Champagni" Sarah-Kate Lynchové (Olympia). Když jsem tuhle knihu četla, viděla jsem pomalu každý krok, který se v knize udál.
Jak již název napovídá, je to zejména o šampaňském. Autorka sama nelenila a podnikla rozsáhlou exkurzi po významných vinařstvích Champagne - Moët et Chandon, Veuve Cliquot, Remi Krug. Všude ochutnávala a všude zjišťovala jak se to má s výrobou vína. Jenže protože knížka o sběru vína, jeho lisování a stáčení do lahví by byla trochu nuda, naroubovala na tyto aktivity ještě příběh tří sester. To proto, že ani šampaňské se neskládá z jednoho druhu hroznů, ale ze tří. Nejstarší a pomalu vadnoucí Clementine se stará o vinici spolu se svým podivínským otcem a má šrám na duši. Ten se ještě zvětší po jeho náhlém úmrtí. Ne proto, že by tolik želela jeho odchodu, naopak – těší se, jak vše lépe zorganizuje a znovu pozvedne úroveň jejich kdysi slavné značky, ale proto, že na nenadálé dědictví najednou není sama. O svůj díl se přihlásí její nevlastní sestra, Mathilde. Ta žije kdesi v New Yorku poněkud znuděným životem úspěšné manažerky spolu s manželem a dcerou, ke které nic necítí. Také má šrám na duši a v pobytu ve vinařském zámku spatřuje příležitost, jak utéct od reality. Nevlastní sestra jí je protivná – a obzvláště, když není jen jedna. Třetí do počtu je totiž nejmladší Sophie, tulačka bez domova se spoustou špatných životních zkušeností, ale přesto stále se srdcem na dlani. Jak se těm třem podaří sžít se pod jednou střechou, znovu obnovit dobré jméno svého šampaňského a překonat všechny nesnáze, které péče o vinice představuje? Zásluhou staré cikánky a příležitostné sběračky hroznů, jménem La Petite, která každé z nich vidí až na dno duše a ví i o skrytých rodinných tajemstvích. Místy jsou její aktivity trochu bláznivé a neuvěřitelné, ale vezmete je na milost. Proč?
Dědictví v Champagni totiž patří ke knihám, které mají v záloze atraktivní prostředí a to velmi francouzské. Starý zámek s mnoha pokoji, příjezdovou cestou a rezavějícími vraty. Cukrárnu s mandlovými koláči. Krajinu plnou vinic, malebných městeček a k tomu přiměřený styl života – to již není třeba zkušenému čtenáři blíže představovat. Kdo má v oblibě Francii, šampaňské a příběhy se šťastným koncem, bude se tady se třemi sestrami cítit dobře.
Jak již název napovídá, je to zejména o šampaňském. Autorka sama nelenila a podnikla rozsáhlou exkurzi po významných vinařstvích Champagne - Moët et Chandon, Veuve Cliquot, Remi Krug. Všude ochutnávala a všude zjišťovala jak se to má s výrobou vína. Jenže protože knížka o sběru vína, jeho lisování a stáčení do lahví by byla trochu nuda, naroubovala na tyto aktivity ještě příběh tří sester. To proto, že ani šampaňské se neskládá z jednoho druhu hroznů, ale ze tří. Nejstarší a pomalu vadnoucí Clementine se stará o vinici spolu se svým podivínským otcem a má šrám na duši. Ten se ještě zvětší po jeho náhlém úmrtí. Ne proto, že by tolik želela jeho odchodu, naopak – těší se, jak vše lépe zorganizuje a znovu pozvedne úroveň jejich kdysi slavné značky, ale proto, že na nenadálé dědictví najednou není sama. O svůj díl se přihlásí její nevlastní sestra, Mathilde. Ta žije kdesi v New Yorku poněkud znuděným životem úspěšné manažerky spolu s manželem a dcerou, ke které nic necítí. Také má šrám na duši a v pobytu ve vinařském zámku spatřuje příležitost, jak utéct od reality. Nevlastní sestra jí je protivná – a obzvláště, když není jen jedna. Třetí do počtu je totiž nejmladší Sophie, tulačka bez domova se spoustou špatných životních zkušeností, ale přesto stále se srdcem na dlani. Jak se těm třem podaří sžít se pod jednou střechou, znovu obnovit dobré jméno svého šampaňského a překonat všechny nesnáze, které péče o vinice představuje? Zásluhou staré cikánky a příležitostné sběračky hroznů, jménem La Petite, která každé z nich vidí až na dno duše a ví i o skrytých rodinných tajemstvích. Místy jsou její aktivity trochu bláznivé a neuvěřitelné, ale vezmete je na milost. Proč?
Dědictví v Champagni totiž patří ke knihám, které mají v záloze atraktivní prostředí a to velmi francouzské. Starý zámek s mnoha pokoji, příjezdovou cestou a rezavějícími vraty. Cukrárnu s mandlovými koláči. Krajinu plnou vinic, malebných městeček a k tomu přiměřený styl života – to již není třeba zkušenému čtenáři blíže představovat. Kdo má v oblibě Francii, šampaňské a příběhy se šťastným koncem, bude se tady se třemi sestrami cítit dobře.
(psáno pro KN, č.1-2/2010)
Neoficiálně k tomu ještě dodávám, že když už jsem se dala do přehrávání filmu, hned jsem měla obsazené i hlavní role. Clémentine je pro mě zcela samozřejmě zrzavá Debra Messingová (Women), jako Mathilde odměřená Nicole Kidman (Austrálie) a třetí sestrau, tulačka Sophie je pro mě okatá Nathalia Imbruglia (to je sice zpěvačka, ale typově odpovídá). Na obsazení mladého cikána jsem nemyslela (pořád mě jen napadal Johnny Deep, a to už by bylo opakování - toho hrál již v Čokoládě). Nemám jasno ani v tom, kdo by měl představovat La Petite či dávnou Clémentinu lásku či jejího otce, ale zato úplně jasně vidím ta zrezlá špatně otvírající se vrata, Clémentine na kole, když jede do městečka, protivnou Mathildu v kuchyni, kde se Clémentine cpe koláčem, Sophii objevující staré rodinné sídlo a tak dále. Ačkoliv mi přítomnost cikánky La Petite a to jakým způsobem okupovala dům chvílemi (a zvlášť ke konci) přišlo příliš přitažené za vlasy, to co stálo kolem a dům, který postupně ožíval, to vynahrazovalo. Toho, že v knize figuruje především víno, jsem si až tak nevšímala - holky mohly klidně pěstovat i levanduli na olej a pro mě by to bylo to samé. Ač by v tom případě nebylo možno použít jako hybatele děje zrání a sklizeň vína....A autorka by se tak předtím nemohla - ze studijních důvodů - popásat na šampaňském přímo u zdroje. :-)
