10. ledna 2011

Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku (HOST)


Malá vzdálenost ještě není blízkost, dalo by se paradoxně říci o dnešní masově rozšířené elektronické komunikaci, která tolik „sbližuje“ lidi a konečně také přichází román, který uvedenou skutečnost reflektuje. Dobrý proti severáku rakouského spisovatele Daniela Glattauera (vydal HOST v překladu Ivy Kratochvílové) je totiž příběh o jedné lásce přes internet a celý psaný formou emailů.
Díky chybě v internetové adrese se náhodou, virtuálně setkávají dva, muž a žena a postupně den za dnem rozvíjí svou internetovou komunikaci. Od zdvořilostních omluv se dostávají až po vpravdě romantické výměny názorů. A jak je to jen v takovém prostředí možné, zamilují se do sebe. Protože je však člověk odpradávna zařízen jinak, slova – ač krásná nestačí. Ani zjevná inteligence nedokáže nahradit obyčejný kontakt, a slova, která lze pomocí kláves vyťukat do éteru prostě nevyřeší a nedokážou všechno. Specifika internetové komunikace mají svoje slabiny. Lze říct víc, než by se člověk odvážil druhému do očí a zároveň lze říct míň, než kdyby tak doopravdy mohl udělat. Místo pohledu do tváře si tedy navzájem vyprávějí svou podobu. Přesto, že by asi bylo nejjednodušší se sejít a celou věc vyřešit jedním setkáním, bojí se ho – „neviditelná“ forma komunikace je přece jen pohodlnější, riziko, že by si nějakým způsobem „nesedli“ je odsunuto a tak na sebe aspoň střídavě žárlí (což působí trochu komicky – obzvlášť, když víme, že hlavní hrdinka, je na rozdíl od hrdiny, vdaná), střídavě se usmiřují a spějí tak nevyhnutelně k setkání…Kterého se možná stejně v poslední chvíli zaleknou.
„….Jestli mě poznáte, budete vědět, jak vypadám. Když poznám já vás, budu vědět jak vypadáte. Vy ale přece vůbec nechcete vědět, jak vypadám. A já se bojím, že se mi nebudete líbit. Bude to konec našeho napínavého společného příběhu? Nebo jinak: Chceme se najednou tak naléhavě poznat, abychom si už nemuseli psát? To mi připadá jako moc vysoká cena za mou zvědavost. To raději zůstat anonymní a až do konce života dostávat poštu od Ledvěda.“
Román Dobrý proti severáku je na jednu stranu velmi romantický a zároveň velmi současným, de facto generačním románem (většina komunikace se dnes, bohužel, již přesunula do virtuálního prostoru, současná generace nebude znát nic jiného), který pojednává o problémech, které přináší nové formy komunikce a o našich očekáváních. Dává nám na vědomí, jak dalece jsme se nechali spoutat a zapřáhnout technikou. Ta nad námi vítězí, ale přesto se ukazuje, jak jsme stále svým založením pozadu. Ať si napíšeme do éteru co chceme, ať využíváme svou představivost jak chceme, stále toužíme po pohledu, po dotyku a to ne-virtuálním…